10. kapitola - Náhoda, část 1.

14. července 2008 v 21:13 | Ella016 |  Temné tajemství
Ha ha ha, pokračování XD Přes týden nic nečekejte, budu bez možnosti psát na kompu - můj je zavirovanej a notebook cestuje s tátou, takže pokud nebude můj zprovozněn, tak budu psát na papír...chjo, mě to nebyví přepisovat...=/ No nic, doufám, že se vám tahle číst bude líbit, i když není o ničem a prosím komentujte, abych věděla co si myslíte. (abych případně mohla někam zalízt studem a už se nikdy neukázat...)

Nasedla jsem do metra a jela zpátky o pár stanic, pak to vzala tramvají a městskou autobusovou linkou. Pak slabá hodinka jízdy autobusem do městečka, kde jsem vyrůstala.
Vběhla jsem do školy a znovu mě přepadl ten divný pocit. Co to sakra je?!! Teď už klidně jsem došla před třídu, kde by jsme teď podle rozvrhu měli být. Už už jsem sahala na kliku, když jsem se zabrzdila. Co to dělám? Nemůžu jen tak vpadnout do mé bývalé třídy a... a co bych potom řekla? Co bych udělala? Koukali by na mě jako na magora. Někde na chodbě bouchly dveře a ozvaly se spěšné kroky přibližující se ke mě. Rychle jsem vběhla na dívčí záchody a poslouchala. Ticho. Zhluboka jsem vydechla, někdo jen přecházel, student určitě... Otevřela jsem opatrně dveře, co kdyby náhoudou, a stanula tváří v tvář zástupkyni ředitele. Vykouzlila jsem nervózní úsměv.
"Dobrý den...ehm..."
"Amélie?!"
"Ano." hysterický podtón v mém hlasu jsem skrýt nedokázala, přeskakoval mi hlas.
"Co tady děláš? Ty už tuhle školu nenavštěvuješ! Proč se schováváš na dívčích záchodech?!" změřila si mě přísně přes brýle.
"Noo...já... je jsem chtěla...jít na záchod..." ach bože. Tohle by prokoukl i naprostý debil, to jsem se zas vyznamenala.
"Pokud vím, odstěhovali jste se, tak co děláš tady? Neměla by jsi být ve škole?!!!"
"A- ano, ale až od dvanácti, my dnes máme olympijádu a já jsem nebyla přihlášená, takže mám volno až do odpoledne. Přišla jsem sem, protože nemůžu najít jednu knížku, půjčila jsem jí jedný kamarádce, tak jsem chtěla počkat do přestávky a zeptat se jí, jestli ji náhodou nemá, protože ona není moje a musím ji vrátit..." lhala jsem jak když tiskne. Kde se to ve mě vzalo? Ani jsem se nazačervenala...
"Aha, ale stejně, už nejsi studentka naší školy, neměla by jsi tady být." její hlas už byl mírnější. Sklopila jsem zahambeně hlavu.
"Ano, já vím. Omlouvám se, vůbec mi to nedošlo... takhle škola pro mě moc znamenala..." další lež jak věž, od doby co odešla Michel to tady stálo za pendrek... ehm do doby než přišel Jasper, samozřejmě. Teď se zatvářila jako starostlivá maminka, která lituje svoje dítě, co si odřelo kolena.
"Ach... samozřejmě, že tady můžeš počkat na kamarádku zlato... za chviličku zvoní, nedělej si starosti..." jaký starosti? Já jsem naprosot v pohodě, ale jen jsem kývla a zástupkyně se soucitným pohledem odešla do ředitelny. Nikdy jsem ji neměla moc ráda, vždy mě vychvalovala do nebes... pokud jsem vyhrála nějakou soutěž, pokud ne... ignorovala mě. Byla milá jen tehdy, když jsem byla hodn holka, jinak ot byla vypočítavá mrcha, ale o to teď nejde. Zvoní. Počkala jsem na záchodech dokud nepřešel největší nával a nedočkavě zamířila do třídy, abych uviděla tvář toho, kterého jsem tolik postrádala. Vešla jsem opatrně do třídy a atomaticky se na mě otočili všichni spolužáci, pardon, bývalí spolužáci.
"Ahoj. Hledám..." rychle jsem prolétla třídu pohledem a zklamání mě zasáhlo jako dělová koule. "hledám Jenn, je tady?"
"Je na závodech." ozvalo se ze zadu. Jen jsem kývla hlavou, otočila sea mířilapryč, když mě někdo chytl za rameno.
"Počkej!" ozval se hlas za mnou. Pisklavý hlas. Lucy, nééééé. Otočila jsem se a koukala do toho jejího vysmáteho obličeje, na kterým byla tuna make - upu a ještě kupu dalších věcí.
"Potřebuješ něco?" můj tón byl trochu nervózní, nechápu proč.
"Nehledala jsi Jenn, hledala jsi Jaspera, že jo!?" obvinila mě a namířila na mě ukazováček. Koukla jsem se na její prst a pak zpátky na ni. Něco v mém pohledu ji asi donutilo, aby na mě přestala ukazovat.
"Ne, šla jsem za Jenn." odpověděla jsem klidně.
"Lžeš! Vidím ti to na očích. Ale Jasper tady není, od té doby co jsi tady nebyla už nepřišel do školy. Určitě kvůli tobě! Cos mu za provedla?!!! Měla jsi ho nechat být a teď by byl normální, byl by se mnou!"
"To by nebl normální, ale labilní, chudák. Tebe bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli..."
"Co si to dovoluješ? Co to máš vlastně za trapný oblečení..!???!"
"To je uniforma ty Einsteine...A nic si nedovoluju, říkám jen to co je pravda..."
"Ty...ty jedna mrňavá...osobo!!!" zakřičela, až se pár lidí na chodbě poplašeně otočilo.
"Nedělej scény Lucy...jinak...hmm....pozdravuje tě tvoje sestra Candy...." vím, bylo to ošklivé, ale neměla rejpat. Lucy na mě zírala s otevřenou pusou a za chvíli vykoktala:
"Jak - jak to víš? Že mám sestru...?" ztišila hlas.
"Bohužel s ní chodím do třídy...ale Michel říkala, že je ti podobná...tak se měj! A až uvidíš Jenn, tak jí řekni, že se u ní stavím..." mávla jsem na rozloučenou a odcházela. Nechtěla jsem na Lucy vyrukovat s Candy (proboha to je děsný jméno), ale neudržela jsem se. No co, vždyť už Lucy stejně neuvidím. Byla jsem zklamaná, že Jasper není ve škole, od té doby co jsem tam nebyla? Zajímavé. Ale to znamená, že musí být doma! Jenže když jsem zvonila už po čtvrté, nikdo neotvíral. Ach jo, kde jen je?! Proč jsme si nevyměnili čísla jak normální lidi? Rozhořčená, zklamaná a s řasenkou rozmazanou pláčem jsem se vrátila domů a bezpracně předstírala nemoc, abych vysvěstlila rodičům dnešní nepřítomnost ve škole. Dny ubíhaly a moje nálada se nezlepšovala, spíš naopak. Michel byla neustále se Samem a o hodinách jsme se byvit nechtěly - profesoři nás nenudili.
Ráno jsem se probudila zase s tím divným pocitem. Měla jsem ještě hodně času, než budu muset do školy, tak jsem si dneska dala záležet na vlasech i na make-upu. Oči jsem si objela černou tužkou a kouřovými stíny a zvýraznila černou prodlužující řasenkou, veděodolnou, kdyby to na mě náhodou přišlo a já začala brečet. T ose mi poslední dny stávalo často, když jsem uviděla slovo začínající na J, například. Vlasy jsem si vzorně vyžehlila a přestříkala lakem a jako ozdobu jsem použila dvě sponky s kytičkami. Dostala jsem je jednou od mámy, ale dnes poprvé jsem si je vzala. Uniformu jsem měla čistou a vžehlenou, takže problém s oblíkáním vypadl. Řetízekod Jaspera jsem si pověsila přes košili, aby byl vidět. Přemýšlela jsem jestli si mám obout boty na podpatku nebo moje milované kecky. Nakonec jsem se rozhodla pro kecky, aspoň se cestou nezabiju. Musela jsem uznat, že výsledek vypadal ccelkem dobře. Konečně jsem neměla kruhy pod očim, ani rozmazanou řasenku, ani zmačkanou uniformu. Z domu jsem vyšla s předstihem a v pohodě dojela do školy. Spolužáci mě zdravili, byla jsem celkem oblíbená, nevím proč, prostě se to stalo. Před školou jsem potkala Olivera, který, jak jsem zjistila od Michel, je lamačem dívčích srdcí. Mě to mohlo být jedno, ale je lepší to vědět. Konečně jsme měly čas si s Michel popovídat. Aneb ona básnila o Samovi a já poctivě poslouchala a jásala nebo podobně reagovala. Pak se k nám připletl James, i když chodí do vedlejší třídy (stejný ročník, jiný písmeno), ale první hodinu jsme měli společnou a bylo po pohodě. I když musím říct, že smát se jeho pokusům o hrdinské činy je docela sranda. Candy neotravovala, byly jsme s Michel sráněné od jejích útoků, přesně jak říkala. Všechno probíhalo skvělě, až do doby, kdy se otevřely dveře a hlavy všech se stočily na nově příchozího.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 14. července 2008 v 21:55 | Reagovat

prečo nám toto robíš?? a teraz musíme tak dlho čakať na pokračovanie.... :´(.... ale táto časť bola super.... xD

2 Bella Bella | Web | 14. července 2008 v 22:59 | Reagovat

Jééé....prosím ať je to konečně Jasper!!! Už mi začíná chybět...je to móóóc skvělééé! Rychle další!!!!!!!!

3 Michka Michka | Web | 15. července 2008 v 18:31 | Reagovat

že já jsem to vůbec četla a radši jsem si nepočkala na příští týden! teď budu jenom útrpně přemítat, kdo tam vešel! kdo tě to učil takhle usekávat! je to super, takže za týden ať už to tady je!!! =))

4 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 16. července 2008 v 20:30 | Reagovat

Jéééé nádherný!!!Překrásný!! x) Ale sakryš co ten konec?! Takhle nás trápit!!! Grrr... ;) No, ale aspoň jsi mi zvedla náladu tímto pokráčkem...

5 Kolda Kolda | E-mail | Web | 18. července 2008 v 20:37 | Reagovat

vraždim!!! proč si to tak usekla? *fňuk*  doufám, že je to Jasper! ;o) a nemůžu se dočkat pokrááčka!=)

6 kiki.. kiki.. | E-mail | 20. července 2008 v 14:28 | Reagovat

Moc pěkné!!! Všechny pokráčka za dobu, co jsem nepsala komenty byla sqvěláá!! Už se teším na pokráčko! A tak nejak tajně doufám, že ten dotyčný bude Jasper!!

7 Ella016 Ella016 | Web | 20. července 2008 v 17:33 | Reagovat

mno pokračování...to bude chvíľu trvat, protože to mám napsaný na papíru velkym papíru a jsem na prázdninách, pak vám ukážu fotky - aneb jak se psalo bez textových dokumentov XD

8 Leňulka Leňulka | Web | 20. července 2008 v 18:57 | Reagovat

jujda...to je hezký a napínavě useknutý....rychle další pokračko...=)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama