10. kapitola - Světlo života, část. 3

24. června 2008 v 20:11 | Ella016 |  True dream

"Nezdá se ti nic podivné?" zeptal se mě Alex asi o hodinu později, když jsme se trochu zklidnili...ehm...
Pokrčila jsem rameny.
"Možná...mám pár otázek, jestli teda..."
"Ptej se." Nevěděla jsem jak začít, vypadal podivně nesvůj, jakoby se bál co ze mě vypadne. Ale já se musela zeptat.
"Napadlo mě...jestli jsi ten, kdo mi dal přívěšek..." kývl na souhlas a já pokračovala:
"tak...bylo to přece před lety, ne? A před lety mě bylo dvanáct nebo tak nějak a ty, pokud si pamatuju, jsi vypadal... stejně starý jako teď...ale to je samozřejmě..."
"Pravda." vykulila jsem oči.
"Ty jsi se od té doby nezměnil?" zavrtěl hlavou a téměř neslyšně zašeptal opověď:
"Ne." Otvírala jsem a zase bezhlesně zavírala ústa, neschopná ze sebe vydat ani hlásku. Nakonec jsem našla hlas.
"Jak? Jak je to možné? To je jakoby jsi byl nesmrtelný...navždy..."
"Devatenáctiletý." doplnil za mě. Údivem jsem vykulila oči a hystericky se krátce zasmála.
"To bys byl jako ti, co se tady všude potulují...jak se to...upír." myslela jsem to jako vtip, ale Alexův pohled - prosebný, omluvný, zničený a smutný - mi můj vtip krutě obrátil ve skutečnost. Rychle jsem zavrtěla hlavou ze strany na stranu a těkala pohledem od Alexe ke dveřím a zase zpátky, jakobych mohla snad utéct.
"Ty jsi jedním z nich...z těch zrůd...zabiješ mě?" Jeho oči byly zmateně nevěřícné.
"Katherin...ne, jistě že ne.Jak si můžeš myslet, že bych ti dokázal ublížit? Nejsem jako oni...jsem jiný, nezabijím. Posím, věř mi." prosil, jeho pohled se mi provrtával až pod kůži.
"Věřím ti." vypálila jsem okamžitě. A bylo to tak. Proč bych mu nevěřila. Pomalu, opatrně si přisedl ke mě na pohovku, co nejdál ode mě. To se mi nelíbilo, kdybych byla aspoň trošku normální a s nějakým pudem sebezáchovy, držela bych se od někoho, kdo mi právě s vážnou a úpřimnou tváří řekl, že je mytická příšera, která pije krev lidem, hodně daleko, ale za a, žádný pud sebezáchovy jsem v Alexově případě neměla a to nikdy, a za b, i kdybych nevěděla, že je to moje spřízněná duše, snažila bych se mu být co nejblíž. To asi vysvětluje moje chování - naprosto beze strachu o svůj mizerný život jsem se přisunula k Alexanderovi s uraženým výrazem ignorovaného zvířátka. Moje reakce ho překvapila, ale okamžitě si mě přitáhl blíž.Obtočila jsem kolem něj ruce a hlavu mu položila na rameno.
"Ale co já? Ty možná jsi nesmrtelný, ale já ne...ty budeš navždy mladý a já umřu..." jemně se vymanil z mého objetí a vstal. Začal nervózně přecházet sem a tam. Zmateně jsem ho sledovala a hořečně uvažovala. Pak mě to napadlo, bylo to hloupé, ale zkusit jsem to musela, ne? Vyskočila jsem na nohy a Alex se nerozhodně zastavil přede mnou.
"Chtěla bych být jako ty...teda, jestli budeš ty chtít samozřejmě." nic neříkal, jen na mě koukal.
"Prosím." zašeptala jsem a sepla dlaně v prosbě.
"Já...já nemůžu... nemůžu tě změnit..."
"Proč? Aha...nechceš." můj zkamaný výraz se nedal přehlédnout.
"Ne! Ne že nechci! Já nemůžu a to z jednoho jediného důvodu...stále ti to nedošlo?" chvíli jsme si koukali do očí. On v nich hledal pochopení, já odpověď. Nepřicházela. "Nemohl jsem jinak...kdybych to neudělal...přestala by jsi...být. Promiň, jsem...nenávidím se...takhle ti zničit život...jsem sobec a hlupák..." civěla jsem na něj a pak mi to docvaklo. Sesunula jsem se na pohovku až to žuchlo. Alexander mě nemohl přeměnit a to z jednoho jediného důvodu - já už jsem byla přeměněná. Apaticky jsem zírala před sebe a snažila se to pochopit. Vůbec jsem si nevšimla změny...to jsem tak nechápavá a necitlivá??! Alex si kleknul přede mě a vzal mé dlaně do svých.
"Odpusť mi to. Prosím, odpusť. Nechtěl jsem ti to říct takhle, nechtěl jsem to udělat, ale byl jsem příliš sobecký na to, abych mohl být bez tebe po zbytek věčnosti...odpus-" při jeho slovech jsem se vzpamatovávala. Co bych mu měla odpouštět? Být bez tebe po zbytek věčnosti...nechtěl být beze mě...nechtěl...nechtěl...co bych mu teda měla odpouštět? Dřív než stačil dokončit svoji omlouvací řeč jsem, bez rozmýšlení nad důsledky, srazila Alexe na zem a spadla na něj, no, popravdě jsem na něj spíš skočila a on pod mou vahou přepadl dozadu.Vypadal, že je připravený přijmout můj hněv. Ruce jsem mu s nic neříkajícím výrazem pomalu přesunula na krk, jako bych ho chtěla uškrtit. Místo toho jsem se začala smát.
"Copak sis opravdu myslel, že bych ti dokázala ublížit?" opakovala jsem, teď už vážně, jeho slova. "Jako kdybych to vůbec mohla dokázat, stejně jsi silnější než já..."
"To se pleteš. Nejsem, aspoň několik příštích měsíců si můžeš užívat pocitu, že jsi mnohem, ale opravdu o hodně silnější než já..."
"Budeš mi toho muset hodně říct..." povzdechla jsem si. "Ale varuju tě, jakmile mě začneš nudit, tak začnu být agresivní, nesnáším totiž učení a jestli nevymyslíš nějaký veselý zábavný způsob, tak máš holt smůlu. To, že jsi moje spřízněná duše, mi nezabraňuje v tom, abych byla nepříjemná a výbušná. Budu se i prát." varovala jsem ho. Viděla jsem, jak mu koutky cukají směrem vzhůru, ale vší silou se snažil udržet vážnou tvář. Nevydžel to a začal se melodicky smát. Měřila jsem si ho přihmouřenýma očima.
"To nebyl vtip." dodala jsem, když se trochu uklidnil.
"Jasně, já to beru." zase se začal smát. Naštvaně jsem si ho ještě chvíli měřila a pak se začala hrabat na nohy a komentovala to slovy.
"Odmítám být spřízněná duše někoho, kdo se mi neustále směje."
"Ale já se ti nesměju, mě jen příde vtipný, že mi vyhrožuje osůbka, která je o hlavu menší než já."
"Já nejsem malá, to ty jsi obr." bránila jsem se. Takhle to trvalo ještě několik minut než jsem mírně zklidněná omluvným polibkem, vyskočila na nohy a pak pomohla vstát i Alexovi (potom co slíbil, že si ze mě už nebude utahovat).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 24. června 2008 v 20:30 | Reagovat

Skvěléééé!!! x) Moc se mi to líbí... Je dobře, že Katherin je taky upír!! ;)

2 Bella Bella | Web | 24. června 2008 v 20:36 | Reagovat

Nádhera...Krása...škoda jenom, že je to tak krátký...doufám, že už se to neblíží ke konci...? Rychle pokračování!!!

3 Michka Michka | Web | 24. června 2008 v 21:33 | Reagovat

úžasný =))... prostě skvělý =))... rychle další =))

4 Kolda Kolda | E-mail | Web | 24. června 2008 v 22:00 | Reagovat

naprosto dokonalý!!!!! nemám slov! jak je to užasný!! neskončí to tím, že je z Kat upír, že ne?

5 Ella016 Ella016 | Web | 24. června 2008 v 22:46 | Reagovat

ne-e, to ještě není konec, bohužel či bohudík? jak by to jiak asi bylo, kdyby tam nebyl aspoň jeden hodný upírek? XD

6 Leňulka Leňulka | Web | 24. června 2008 v 23:02 | Reagovat

ty tak kláááásně píššeš....rychle další pokračko...=*

7 Kolda Kolda | E-mail | Web | 24. června 2008 v 23:06 | Reagovat

jasně že bohudík! =D hodní upírci nikdy nevymřou! ;o) =D

8 Michka Michka | Web | 25. června 2008 v 10:37 | Reagovat

ani nevíš, jak se mi ulevilo, že to ještě není konec =))... tak piš, ať mám co číst =))

9 Konhoota Konhoota | Web | 25. června 2008 v 17:49 | Reagovat

Supéér =D Rychle další kapitolku.. ;)

10 Kolda Kolda | E-mail | Web | 25. června 2008 v 18:42 | Reagovat

to Michka: neřekla bych to líp! =D

11 kiki.. kiki.. | E-mail | 25. června 2008 v 21:07 | Reagovat

Uplně boží!! fajt krásní.. už se teším na pokračování!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama