8. kapitola - Osud, část 3.

30. května 2008 v 23:13 | Ella016 |  True dream

Byly to už dva týdny. Nepřišel a já byla moc tvrdohlavá, abych šla za ním sama. Ne, že bych ho večer snad čekala...to ne...
No tak dobře, každou noc jsem seděla venku a doufala...a doufala a nikdo nepřicházel, ani ten všeznámej osud.
"Kat, pojďme k Alexanderovi..." ona nedá pokoj.
"Jdi sama, nemusíš mít doprovod."
"Ale Kat, Alexander je tvůj kámoš, i když bych to chtěla asi trošku jinak, nemůžu jít za ním sama, to by vypadalo, že po něm jedu..." zatvářila se zděšeně při představě, jak by to vypadalo.
"On si to už stejně myslí." odpověděla jsem lhostejně. Pořád jsem byla naštvaná a zmatená kvůli tomu, že odešel, když jsem mu řekla o tom, co se mi stalo. Nechápala jsem to, předtím byl normální a pak najednou... Nic neřekl. Naštval mě. Bylo mi jasný, že jakmile bych ho uviděla, podívala se do těch jeho očí, kdyby promluvil, odpustila bych mu cokoliv. SAkra. To sem to ale dopracovala, co?
Uvědomila jsem si, že Frea na mě zírá s otevřenou pusou a očí jí div nelezou z důlků.
"Ty mi tady bez srandy říkáš, že... že on ví, že se mi líbí? Že ho miluju?" Okamžitě jsem se na pohovce posadila a nedýchala.
"Co- cože? Miluješ ho?" nebyla jsem daleko od kolapsu, ale možná to z větší části způsoboval nedostatek vzduchu. Ha. Chabá výmluva. "To přece nemůžeš myslet vážně!!! Vůbec ho neznáš! Nemůžeš jen tak říct, že někoho miluješ a přitom ho vidět dvakrát v životě! To nejde Freo! Nejde!!!" vyšilovala jsem. Proč mi to tak vadilo? Proč mi vadilo, že Frea miluje Alexe, proč mi vadilo, kdybych viděla Alexe s Freou, Ne, nevadilo mi to, jen mě to překvapilo. Jo, možná dokážu přesvědčit mozek, ale srdce těžko. to nejde. Nejde to ,aybch myslela na Alexandera jinak než na kámoše, nejde, abych odsuzovala Freu za slova...byla tu první, má na to právo. Já si vystačím, nebude to poprvé, co bude něco bolet, ani naposledy. To vydržím, ať je Frea šťastná.
"Proč bych nemohla?!! Když to tak je?! Když ho miluju!? Nemůžeš s tím nic dělat!" sice jsem si říkala, že jí to přeju, ale ta slova pro mě byla jako rána bičem, každé. Ale patřilo mi to.
"Freo, já sem to tak nemyslela, omlouvám se."
"Myslelas to tak! Ty ho totiž chceš pro sebe!!!" slzy se jí začaly drát do očí.
"Ne! Tak to není! Jenom si mě překvapila, to je všechno! Chceě jít za ALexem? Fajn! Miluješ ho? Fajn! Dělej si co chceš!" neuvědomila jsem si ,že obě stojíme a řveme na sebe.
"Co se tady děje?!?" dovnitř vběhla Julie.
"Nic! Naprosto nic! Teď jdu do pokoje a ty si dělej co chceš! Mě je to jedno! Já o nic nestojím! Chápeš?!!! O nic! Nech si svýho Alexandera, já ho nechci!!! Nechci nic! Možná mě tady už ráno nenajdete. Julie, moc ráda sem tě poznala a Johna taky. Promiň, ale o vaší vnučce to říct nemůžu..." rozběhla jsem se do pokoje a práskla za sebou dveřmi.
"Cos jí provedla?!! Jaký Alexander?!!" vyjela na Freu Julie.
"O nic nejde, jen vyšiluje." jo, Frea s frajerským výrazem, ale za tím vším jen zlomená holka. Bylo jí to líto, ale nikdy by si to nepřiznala.
"Kdo je to Alexander, Freo?" ozval se ode dveří John.
"Nikdo." vyjekla Frea a sklopila pohled k zemi.
"Kdyby to nebyl nikdo, tak se tak nehádáte. Přestaň lhát, jinak to bude horší."
"To je Katherinin přítel." skoro to slovo vyplivla. "Jenže já ho viděla první! On je můj! Ona mi ho chce vzít! Prý jen kamarádi! To určitě, je to mrcha!!! Kdybych tím oknem propadla já a ne ona, tak bych s ním byla kamarádka já!!!" řvala jak smyslů zbavená.
"Freo, jakým oknem. Vy jste ho sledovaly? Tys zavedla Katherin a ona propadla oknem k němu? Jak mohla propadnout oknem?"
"Normálně, jak asi! Bylo to střešní okno, velké a když sem chtěla..." postupně se její hlas vytratil. Proboha! Vždyť jim právě všechno řekla!
"Neměla si právo!" zasyčel John. Dobře věděl o co šlo.
"Ale, já-"
"Nech Katherin napokoji!" přidala se Julie.
"Co-"
"Jak sis mohla dovolit jí něco vyčítat? Ty tady nemáš právo na nic, jasný!?? Katherin je důležitá, ona musí hledat a ty jí nestůj v cestě! Freo, copak ti to nedošlo??! Neznáš pravidla?!"
"Já...ale on je můj! Jen můj! Byla jsem první!"
"Byla si první, ale byla si první u něj? Byla si první s ním? Ne. Tak ho nech být. On není pro tebe. Ty máš jiný osud..."
"Ale já chci jeho! Já chci osud, kde je on!"
"To na tobě nezáleží..." Julie sice šeptala, ale bylo to, jakoby na Freu křičela.
"Jul...já nechci být nějaká průvodkyně. Chci mít život, chci aby on byl můj život. Nechci provázet ostatní v hledání cesty za jejich osudem, chci mít vlastní!!!" brečela, nešlo to zastavit.
"Dobře víš, že to nejde. Každý má vlastní osud, vlastní cestu a Katherin ji musí najít tady. A jestli je on jejím osudem tak ty to nezměníš. Jsi přímý potomek průvodců a tak je tvůj osud celekm určitý, ale Katherin...nesmíš bránit průchodu věcí..."
"To je tak nefér!!! Je můj osud to, že umřu??? Potom její ne! Chci mít její osud...Johne, Jul...proč? Rodiče mi kvůli tomuhle umřeli, nechci, aby mě potkal stejný...osud. Chci si svůj život řídit sama...Nemůžu že? Vy s tím nic neuděláte...že ne?! Nejde to...vím to. Ale já nechci být průvodkyní, nechci být její průvodkyní, když...ne...nechte to být. Už budu hodná. Promiňte, jdu...se projít."
"Nechoď tam."
"Nejdu, chci se jen projít."
Někdo zaklepal na dveře. Když jsem nejevila reakci, odešel, aspoň že tak. Utřela jsem si slzy a šla si opláchnout obličej ledovou vodou. Když jsem se vrátila do pokoje seděla tam Julie. dívala se rozpolceným pohledem.
"Omlouvám se za ten výstup dole...nechci nikomu ublížit. zítra ráno odejdu."
"Ne." odpověděla Julie.
"Ale ano, nechci aby si Frea myslela, že jí bráním."
"To Frea ti brání. Nenech se zastavit, najdi svoji cestu životem. Proto si tady. Frea tě nemůže zastavit, ona ne, jen ty, nevzdávej to. Frea se chovala hloupě, zapoměla...zapoměla kde je její místo. Co je jejím úkolem. Nemůže ti bránit. Dělej co musíš, co ti říká srdce, jen tak najdeš co hledáš." koukala jsem vyjeveně, nezmohla jsem se na slovo.
"Tak Alexander říkáš? Pěkné jméno..." musela jsem se usmát.
"Frea ho ale viděla první."
"Možná, ale byla Frea první s kým promluvil? Ne, tak vidíš. Zkus jednou poslouchat srdce a zapomeň na pravidla, udělej co cítíš." s tím odešla z pokoje. Zůstala jsem zírat na zavřené dveře. Udělej co cítíš? Co cítím? Sama to nevím. Jen jedno vím, musím si s ním promluvit. Co nejdřív. Budu dolejzat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 30. května 2008 v 23:27 | Reagovat

Moc pěkný...konečně pokračování! Celý večer jsem lezu a dočkám se až tak pozdě! Styď se! :( Musím říct, že to všechno vypadá čím dál zajímavěji...:) takže osud a Frea je průvodcem...začíná se mi všechno pospojovat... XD No, přesvědčím se jestli si to co si myslím je pravda nebo ne! XD Rychle pokračování!!!!

2 Michka Michka | Web | 31. května 2008 v 9:26 | Reagovat

skvělý =))... osud je docela vděčný téma =))... rychle další, nemůžu se dočkat, až se dozvím, jak to bude dál =))

3 Kolda Kolda | E-mail | Web | 31. května 2008 v 9:55 | Reagovat

já taky! nádherný!!! a víš co mě naštvalo nejvíc? že sem včera odešla dvě minuty před tím, než jsi to sem přidala. :-/ do tý doby jsem sem koukala každou minutu =D tak další pokráčko, prosííím!!

4 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 31. května 2008 v 10:19 | Reagovat

Teda.. nemůžu uvěřit, že se hádaly... nebo spíš že se Frea hádala o to, kdo Alexandera viděl první x) To bylo perfektní!! :) Strašně se těším na pokráčko... a hlavně na ten rozhovor Kat a Alexandera ;)

5 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 31. května 2008 v 15:38 | Reagovat

hmm... takto Freu odstrániť z cesty... :) som zvedavá na to, či príde on za ňou, alebo ona za ním.... teším sa na pokračovanie....x)

6 Ella016 Ella016 | Web | 31. května 2008 v 19:51 | Reagovat

ahoj=) bohužel dneska nepřidám nic, nez nefunguje, zatracený horko, hoří nám anténa xD

píšu od kámošky, takže fakt sorry...

7 Kolda Kolda | E-mail | Web | 1. června 2008 v 1:08 | Reagovat

a já se těšila, že po ohňostrojích si přečtu hezky další kapitolku..no newa... tak až pojede net ;-) měj se!!

8 Luelle Luelle | Web | 1. června 2008 v 21:27 | Reagovat

teda v kolik chodíš spát? Já mít pokoj pro sebe, tak taky ponocuju, ale sestra chodí v deset a já nemám na vybranou. Jinak pokráčko super. Hezky si Tu mrchu odstranila z cesty. I když s ní soucítím. Jo holky to maj těžký, když si vyhlídly stejnýho a široko daleko žádný jiný není.

9 Michka Michka | Web | 4. června 2008 v 17:15 | Reagovat

ehm, snažila jsem se počkat, ale už to nevydržím - kdy bude další pokráčko?

10 Kolda Kolda | E-mail | Web | 4. června 2008 v 21:34 | Reagovat

asi tak nějak.. Chodím sem snad pořád... už jede net?? Prosíííím

11 Leňulka Leňulka | Web | 7. června 2008 v 17:33 | Reagovat

jůůů...už se těším na další kapitolu...=*

12 Kolda Kolda | E-mail | Web | 7. června 2008 v 20:14 | Reagovat

proosíím! už jede net? už je to víc jak týden, divím se, že ještě žiju =O

13 Michka Michka | Web | 9. června 2008 v 17:29 | Reagovat

já už mám normálně absťák... když teď bude chladněji, tak už něco přibude??? prosíííím!!!

14 Ella016 Ella016 | Web | 9. června 2008 v 23:09 | Reagovat

ahoj, nevim jestli fungoval net, ale když sem dneska přijela z Anglie tak ne, ale slibuju, že co nejdřív přidám pokračování...=)

a moc děkuju za komenty=)

15 Michka Michka | Web | 10. června 2008 v 10:54 | Reagovat

jé, sry, já jsem úplně zapomněla, že seš někde pryč! tak doufám, že sis to tam užila =))

16 Kolda Kolda | E-mail | Web | 10. června 2008 v 18:46 | Reagovat

ha, já to ani nevěděla =D  Tak taky doufám, že to bylo super ;-) A na pokráčko se víc než těším =)

17 Ella016 Ella016 | Web | 10. června 2008 v 21:04 | Reagovat

jo bylo to super, ten net je na***, funguje jen ráno a večer, když není rozpálená střecha, doufám, že tenhle problém naši skvělí pánové od bubakov.net brzy vyřeší, přestává mě to bavit...

další pokáčko už brzy, jen musím přijít na pár věcí=)

18 Andreica Andreica | Web | 7. července 2008 v 23:07 | Reagovat

panečku, docela se to zamotavá, no nic,jdu číst dál;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama