8. kapitola - Osud, část 2.

29. května 2008 v 23:47 | Ella016 |  True dream
Omlouvám se, ale dneska sem makala 12 hodin, vstávala ve 4 a domů přijela v 20:00...tahle část je nic moc, ale zítra bude pokračování, slibuju...I promise you=)

"Proboha, nekřič Katherin..." tišil mě Alexander.
"Tohle mi už nikdy nedělej!" poručila jsem. "Dostanu z tebe infarkt."
"Promiň, jak se cítíš?"
"Naštvaně a vylekaně."
"Kvůli tomu...", odmlčel se.
"Ne, kvůli tobě." zavrčela jsem.
"Jsi na mě naštvaná?" hodil po mě psí pohled.
"Trošku. Neděs mě. To zaprvý. Já jsem sice statečná holka, ale když se leknu, tak se nenám."
"Až tak?" posmíval se.
"Nedělej si ze mě srandu, Alexi, jinak uvidíš! Já sem nebezpečná!" varování, páni toho tak vyděsí.
"A co uvidím." provokoval.
"Ty si tak nesnesitelný, občas."
"Ale jen občas, sama jsi to řekla, ale nemysli si, ty taky nejsi žádná jemná princeznička..."
"To díky." teď jsem se cítila uraženě. Já přece...no, nejsem žádná miss, ale snad aspoň trošku nějak vypadám...
"Tak jsem to nemyslel...jsi moc hezká, ale nejsi zrovna jemnost sama, co se týče chování...", teď jsem se červenala.
"Nech toho...měla bych se snad chovat jako prudérní tupá krasotinka s hlubokým výstřihem a mini a jakmile na mě někdo promluví, ohrnout nos a dělat že je něco míň než já? Nějaká špína na zemi?..." to byl příklad.
"Brr. To by bylo strašný...i když ten hluboký výstřih, jak říkáš, občas míváš, to nepopřeš..." namítl nevinně. Zalapala jsem po dechu.
"Teda...tohle...no...jak...Alexi, to jsme...kam mi to koukáš?" pohoršeně jsem si zkřížila ruce.
"No... ehmm....to sis vyložila špatně..." zrudnul pro změnu on, nemusím to přece být pořád já, kdo se topí v rozpacích.
Dneska měl optimištější náladu než jindy, moc se smál a moc vtipkoval...on? To je dost divný - nepřístupný, nespolečenský (i když až nadlicky krásný), melancholický, pesimistický Alexander že je vtipnější než já?????! To už je čas se nad sebou zamyslet...
Občas mi připadal, jako když flirtuje, ale já...nebudu to popisovat, prostě jsem nikdy neměla možnost...hmm...nikdy se mnou nikdo neflirtoval, takže chtěl být třeba jen zdvořilý, milý...flirtovat, to určitě ne, se mnou? Co by z toho měl?
Nějak jsme se kolem a kolem dostali k tématu 'Co se dělo dnes'.
"John se mnou chtěl mluvit, prý proč jsem tady, jak jsem se tady vzala atd..."
"A? Víš to? Ty vlastně nejsi odtud, to je zřejmé. Jsi jako z jiného světa..."
"Neříkej to prosím, připadám si pak jako nějaký mimozemšťan..."
"Vypadáš moc hezky, na to že jsi mimozemšťan." zasmál se, tiše, aby to neslyšel zbytek obyvatel domu. znovu jsem zrudla, to na to neexistuje nějaký prášek??!
"Jo ,asi jako ropucha mezi rosničkami..." moje sebevědomí není zrovna vysoké, všimli jste si?
"Ále, přestaň. Tak odkud jsi sem přišla?"
Pohodlně jsem si vyložila nohy, podlaha verandy byla studená.
"John říká, že je to osud. Prý tady někde na mě čeká a já ho musím najít a splnit? Nevím. Důležitá je ta první část, musím ho najít, ale kde? Je ot jako hledat jehlu v kupce sena...osud...co to je? Nemá si nás najít sám? Nečekaně? Proč bych ho měla hledat? C osi o tom myslíš ty?" Alexander vypadal zamyšleně. Hodně, jakoby uvažoval nad něčím zvláštním a důležitém.
"Osud...taky se mi vyhýbá, nevím, udělal jsem něco špatně? Udělal jsem to, co jsem měl a stejně...kde je můj osud?" nevěděla jsem o čem to mluví, ale mlčela jsem. Co říct? "Jak tě donutil věřit, že je tady tvůj osud?" zeptal se najednou.
"Uvěřila jsem mu sama." zvažovala jsem jestli mu mám říct o přívěšku. Řeknu. "Já totiž...jednou se mi něco stalo...když jsem byla menší..." zdráhavě jsem se na něj podívala, tvářil se zaujatě a trochu nejistě.
"Povíš mi to, prosím...?"
"Ano, jen...je to divný. Když jsem byla malá myslela jsem si, že je to sen, že se mi to zdálo, protože...šla jsem domů a zabloudila jsem, spadla jsem do rybníka. Budeš se smát, ale neumím plavat, ani teď ještě ne, bojím se vody. Ale někdo mě zachránil, nevím kdo to byl, ale dal mi...dal mi tohle...srdce." Alexander se na mě nedíval, koukal strnule před sebe, jakoby nedýchal.
"Alexi..." zamávala jsme mu rukou před obličejem. "Alexi, vnímáš mě?"
"Ah, promiň Katherin, ale...už...už budu muset jít."
"Ale...kam jdeš?"
"Omlouvám se, zapoměl jsem. Ahoj."
"A-ahoj..." nechápavě jsem civěla jak rychle mizí. Co jsem řekla? Ani mě neposlouchal. Tak, to by jsme asi měli po kamarádství...jediný přítel už není, jo jsem nudná a nezábavná, zalezla jsem dovnitř a se slzami zalezla do postele. A tu jeho košili si nechám, aspoň nějaká připomínka.Proč?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kolda Kolda | E-mail | Web | 30. května 2008 v 6:03 | Reagovat

kráásný!!!! Takže je Alex ten, kdo ji dal to srdce? =)

2 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 30. května 2008 v 15:04 | Reagovat

teeda... dúfam, že pokračovanie bude čím skôr... tiež som zvedavá.... chcem vedieť, či to bol na sto percent on... xD

3 Michka Michka | Web | 30. května 2008 v 15:49 | Reagovat

nádherný =))... taky by mě zajímalo, jestli jí to srdce opravdu dal Alex... takže rychle další! =))

4 Luelle Luelle | Web | 30. května 2008 v 17:13 | Reagovat

jo, jo, jo, joooooo no konečně už si mi to potvrdila. To je jasný, že bude tím, kým bude, protože to ani jinak být nemůže. Prostě jestli nebude upírem, tak si mě hodně znepřátelíš a já umím být zlá, nebo si o tom přečtu nějakou příručku a udělám ti ze života ohýnek. Takže Alexandr a Katherin, dva upíři v jiném světě, skrytí ve stínu a věčně hladoví... zní to sladce

5 Bella Bella | Web | 30. května 2008 v 18:48 | Reagovat

Pěkné! Ten teda odtamud vystřelil! XD Rychle další!!!!

6 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 30. května 2008 v 19:46 | Reagovat

Dokonalé!! Heh.. že by to byl Alex?? x) Bezvadné!! Moc se těším na další část... doufám, že bude brzy... :)

7 Ella016 Ella016 | Web | 30. května 2008 v 19:53 | Reagovat

Luelle!!!!! Katherin není upír! Ty si vymýšlíš vlastní příběh!=) A kdo říká, že Alex je upír? No, možná....ale to...to nebyl spoiler...o_O

Třeba bude nějaký nečekaný zvrat...ha ha...to teda jo, u mě, prostě pokračování sem hodím dneska, pokud půjde net, protože tedka nešel ještě před chvílí...

moc děkuju za pochvaly=)

8 Kolda Kolda | E-mail | Web | 30. května 2008 v 23:09 | Reagovat

takže jde net bo ne??? (ok,když nejde,tak mi asi hned tak neodpovíš, co? XD) Tak já si ještě chvilku počkám.. =)

9 Ella016 Ella016 | Web | 30. května 2008 v 23:14 | Reagovat

už jo! hotovo! přidáno! s obtížemi, ale přece!=)

10 Barcik Barcik | 1. června 2008 v 18:55 | Reagovat

Díky ti za předešlé spoilery Ello.. aspoň mě to teďka nepřekvapilo xDD

11 Andreica Andreica | Web | 7. července 2008 v 22:56 | Reagovat

že on jí dal to srdce? že to byl on?? Je to prostě skvělý...krásně píšeš;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama