6. kapitola - Zoufalost a řešení, část 2.

23. května 2008 v 21:11 |  True dream
Tak tohle je opravdu dlouhé, ve Wordu na čtyři a půl strany, takže snad se vám bude část líbit, já sice nejsem spokojená s žádnou částí co kdy napíšu, le budiž. Zítra doufám pokračování, pokud se dotáhnu domů z práce brzo, protože ti inteligenti zejtra stávkujou, na hodinu se zastaví metro, zrovna v době, kdy já spěchám na bus...grrrr Nebudu zdržovat, enjoy!=)

"Ahojky pesimisto." pozdravila jsem Alexandera vesele, když jsem v noci zase přišla.
"Ahoj nezbednice." odpověděl s úsměvem.
"Proboha to je slejvák, podívej se co mi to udělalo s vlasy! Vypadám jak zmoklý kuře..." štěžovala jsme si a Alexander mi jako vždy podával horký hrnek čokolády, s děkovným pohledem jsem upila a šla se sušit na pohovku.
"Nezbedný zmoklý kuře." posmíval se mi, ale pak jsem ho spražila naštvaným pohedem a drkotajícími zuby. "Nechceš něco suchého? Takhle bys mohla nastydnou..." prohodil.
"D-dík-díky." vydrkotala jsem ze sebe a snažila se vstřebat co nevíc tepla z hrnku, pomalu mi začaly odmrzávat prsty. Bylo sice léto, ale i tak byl déšť studený a vlezlý. Zmizel někde v domě a vrátli se za pár minut s dlouhou košilí a huňatou dekou.
"Promiň, ale nejsem vybavený dívčím oblečením, takže ti bude muset stačit tahle košile...kalhoty...hmmm bohužel, ale tady máš deku..." dodal rychle, podal mi zmiňované věci a znovu se ztratil, aby mi dal soukromí. Rychle jsem si svlékla promočené džíny a tričko a navlékla na sebe tu předlouhou košili. Že by byl Alexander takhle vysokej? Neřešila jsem to a zachumlala se do tý příjemný huňatý deky.
"Neměla jsi sem chodit, když tak prší..."
"Déšť mi nevadí." Posadil se jako vždy naproti do křesla. Měl takový zajímavý pohled, nedovadla jsem rozluštit, co v něm je.
"Dneska tady byla tvoje kamarádka..." začal pomalu. Vykulila jsem oči.
"Co - cože?! A co tady dělala?" pokrčil rameny.
"To co obvykle, sledovala." tak teď jsem zrudla jak rajče. Bylo mi trapně. Moje jediná kámoška šmíruje toho nejlepšího kluka na světě, toho jediného, který se se mnou baví - Alexandera.
"Tys to nevěděla?" zeptal se překvapeně.
"Ne. To sis myslel, že jsem ji poslala nebo co?"
"Ne. Samozřejmě, že ne. Omlouvám se. Já jen...ne, omlouvám se, bylo to neslušné."
"Nevadí, naše první setkání taky nebylo zrovna idylické, co říkáš?" zasmál se.
"Ano,to bylo...hmm...když už ne idylické, tak aspoň hodně zajímavé." tváře mi hořely, rychle jsem se napila čokolády, abych nějak zaměstnala ruce a pusu, abych neřekla něco, čeho bych pak litovala.
"Nedívej se tak, znervózňuješ mě." zašeptala jsem po pěti minutách, kdy jeho oči sledovaly bez ustání můj každý pohyb, každé mrknutí, každou změnu.
"Znervózňuju tě?" zeptal se trochu zamyšleně.
"Jistě. Počkej, teď zas já, uvidíš jaký to je." upřela jsem na něj pohled. Teprve teď jsem si mohla bez zábran prohlédnout jeho dokonalou tvář, bez toho, aby to vypadalo, jako že...něco. Jenomže to bylo trošku složitější - Alexander totiž nepřestal zírat na mě. A tak to skončilo tak, že jsme testovali, kdo dřív uhne pohledem. Po patnácti minutách jeho slabého úsměvu a mého zadržování smíchu jsem to už nevydržela a rozesmála se na celé kolo.
"Buď opatrná." loučil se se mnou Alexander o pár hodin později, když jsem se konečně posbírala k odchodu.
"Jo, jasně neboj, jako vždy, ne?" už sem chtěla jít, když jsem si na něco vzpoměla.
"Alexandere, mohla bych tě o něco poprosit?"
"Cokoliv." odověděl, v očích zájem.
"No...nejsem moc konfliktní člověk a to, že se s Freou nebyvím je docela...namáhavé, ale spravedlivé, to vím. Jenže...chtěla jsem se zeptat...hmm...nemohla bych ji zítra nebo tak někdy přes den přivést? No...ona je tak trochu palice dubová a něco mi nechce uvěřit, ale já ji to jinak, než že ji přivedu nevysvětlím...nechce mi věřit, že..." zhluboka jsme se nadechla a zčervenala: "že mezi námi nic není...jistě, jestli nechceš, tak ne, to je jasný...je to jen na tobě..." zamyšleně na mě koukal.
"Vypadá to, že ti vaše...hmm...neshoda vadí...Pro nikoho jiného bych to neudělal, pro tebe ano...važ si toho Katherin...přiveď ji, budu se chovat slušně a nebudu dávat najevo žádnou náklonost..." mrkl na mě a já se musela usmát. Hodně by mi chyběl, kdybych ho teď ztratila.
Frea mě totálně ignorovala. Jakmile dojedla, ladně se zvedla a odcházela do obýváku. Rychle jsem běžela za ní, dohonila jsem ji a chytla za předloktí. Otočila se na mě s pohledem plným odporu, až jsem se přikrčila.
"Pusť mě." zasyčela na mě a dál mě propalovala šedýma očima.
"Freo, dovol mi to vysvětlit...prosím. Dej mi pět minut!" zaprosila jsem zoufale, proč se tak ponižuju???
"Tak dělej." odověděla. Hlas jí ale prozradil - hrála to, nebyla znechucená nebo rozhodnutá zabít mě...to bylo dobré, lepší než jsem čekala.
"Freo. Alexander je jen můj kamarád. Když jsem tam spadla a omdlela, tak jsme si pak povídali. Je skvělý vypraveč i posluchač, já si prostě musela povídat, nešlo to jinak, on...vím, měla jsem ti to říct, ale když já...nevím proč jsem to neudělala, byla to hloupost, promiŇ, ublížila jsem ti a klidně se na mě zlob, nenáviď mě, budu to chápat, jen...je to můj první přítel, jediný, nikdy jsem se s nikým nekamarádila, nikdo se se mnou nechtěl přátelit a teď on... on ano, bere mě jako svoji kamarádku. Můžu s ním mluvit o všem a on mi všechno říká. Je sám...já byla taky sama, jsme JEN přátelé..." prosila jsem očima.
"Ale co já?" Já jsem taky tvoje kamarádka, ne?" zeptala se ublíženě.
"No jasně." vrhla se na mě a pevně mě objala, skoro mi vyrazila dech a to jsem jí ještě neřekla to hlavní.
"Já se ták omlouvám Kat, vždyť mě znáš ne? Vždycky dřív dělám než myslím...nechtěla jsem být tak hnusná. Já ti věřím...promiň, promiň, promiň. Jsem blbá, blbá, blbá...!!!!"
"Freo, v pohodě, jsme ráda, že se na mě nezlobíš, víš chtěla jsem se ti omlouvat, tak dlouho dokud to budeš snášet, ale takhle...snad nebečíš?" zděsila jsem se a zasmála se. Frea si hřbetem dlaně setřela slzy.
"Jo. To jsem ale co?" zasmála se plačtivě.
"Takže všechno dobrý?" ujišťoval jsem se.
"Jasně." díky bohu. Celý den jsem jí musela vyprávět, jaký Alexander je. Bylo mi trošku nepříjemné, ale co bych pro Freu a naše přátelství neudělala?
Večer jsem byla trochu naštvaná, že dneska nemůžu za Alexanderem, ale snažila jsem se chovat mile. Frea eustále něco vyprávěla, ale já poslouchala jen napůl. V noci jsem nemohla usnout, neustále jsem se převalovala a přemýšlela o čem by jsme se bavili dneska. O Free?
"Freo, co by si řekla na to, kdybychom šli dneska trošku mezi lidi?" zeptala jsem se opatrně, když jsme sešly do kuchyně. koukala na mě jako na blázna. Nepochopila.
"Mezi jaký lidi???!"
"Noo, tak jsem přemýšlela a napadlo mě, že...že bychom mohly jít za Alexanderem. Dlouho jsem tam nebyla (jeden celý den...), chybí mi nějaká ta debata, promiň, ale mluvit s klukem je mnohdy lepší než s holkou..." vykulila oči.
"Za...za ním??? To myslíš vážně?!" přikývla jsem.
"Jasně. Po ránu mi vtipy moc nejdou... chceš nebo ne? Můžeme taky zůstat tady a dělat něco jinýho..." navrhla sem nevinně a z části doufala, že odmítne. Mýlka.
"No jasně, že chci jít za ním!!! Mluvit s ním! Páááni! Jdu se připravit!"
"Jen si neber sukni, prosím!" zakřičela jsem na ni, doufám, že mě slyšela.
"Panebože, kdy už tam budeme?! Já se tak těším!" já mlčela, Frea tohle říkala celou cestu, litovala jsem, že jsem něco říkala. Konečně jsme byly u dveří zeleného domu, který jsem znala už dost dobře. Zaklepala jsem a Frea bezděky vyjekla. Hodila jsem po ní naštvaný pohled, který mi zůstal do doby, než Alexander otevřel dveře s andělským úsměvem na bezchybné tváři.
"Ahoj nezbednice." pozdravil mě a já vyprskla smíchy.
"Čau pesimisto."vrátila jsem mu pozdrav. "Podívej, vedu návštěvu."
"Vidím."
"Freo, tohle je Alexander, Alexandere, tohle je Frea." představila jsem je.
"Moc rád tě poznávám Freo." potřásl jí rukou a Free div nevypadly oči údivem.
"Já, já vás taky." odpověděla klopýtavě a červenala se ještě dobrých deset minut po tom, co nás Alexander zavedl dovnitř. FRea se omluvila, že si musí odskočit a já zůstala s Alexanderem sama. Frustrovaně na mě zíral, ale než jsem se mohla zeptat co je, začal sám.
"Když jsme sami je to lepší." prohodil, já jen kývla a dál zírala všude jinam než na něj.
"Proč se na mě nepodíváš?" zněl snad ublíženě? Rychle jsem stočila pohled na něj a znovu jsme se nemohli odtrhnout pohledy, zase ta naše hra. Teprve když se vrátila Frea, zatřásla jsem hlavou, abych si posbírala myšlenky, a snažila se tvářit mile.
"Tak co? Jak se ti Alexander líbí?" zeptala jsem se s hranou nenuceností při cestě zpátky.
"Něco na něm je. Nevím, bála bych se s ním zůstat sama, nevěděla bych co mu říkat...ale je tak dokonalej, všimla sis?" jasně, že jsme si všimla, za a jsem holka a za b i kdybych nebyla toho si musel všimnout každý...
Pokývala jsem hlavou a snažila se tvářit nezaujatě.
"Jo, dokonalost sama."
"Líbí se ti?!?" vypálila Frea najednou.
"No, komu by se nelíbil, že jo,takový kluk je jako anděl, ale neboj, není v tom nic víc než přátelství..." hlavně přesvědčit samu sebe. Freu jsem přesvědčila, se mnou to už bude horší.
Frea ale byla příliš zbabělá než aby šla k Alexanderovi sama a tak jsem ji obča vzala sebou. Stejně jsem za ním chodila v noci ještě jednou, to byl ten nejlepší čas. I když pak jsem přes den byla unavená a usínala jsem už dokonce i u Alexandera. To mi vadilo, protože mi to bralo čas strávený s ním. Jemu to očividně nevadilo.

+ bonus XDDDD kdysy mě strašně bavila hra the Sims 2, teď už nemám čas na hraní, ale když vymyslím nějakou novou povídku, automaticky si vytvořím postavy v the Sims 2 =) tohle má být právě Katherin, lae neberte to tak moc... jen sem potřebovala nějakej úsměv=)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 23. května 2008 v 21:34 | Reagovat

Dokonalá část!! x) Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvýjet..

2 Bella Bella | Web | 23. května 2008 v 21:37 | Reagovat

Áááá!Bože!!!Stává se ze mě kvůli tobě závislák!Pokud zítra nepřibude pokráčko tak mě budeš mít na svědomí!!!!Povídka je dokonalá,Alexandr je dokonalý,Katherin je dokonalá,prostě všechno je dokonalý!!!Už se těším na pokráčko!!!! XD

3 Michka Michka | Web | 23. května 2008 v 21:54 | Reagovat

super! dokonalý, úžasný, skvělý, excelentní, perfektní... =)) už prostě nevím, jak to komentovat =)) takže rychle pokráčko =))

4 Ella016 Ella016 | Web | 23. května 2008 v 21:57 | Reagovat

moc díky=) jsem ráda, že se vám pokračování líbí...bohužel se mi čím dál tím hůř hledají obrázky, který by vyjadřovaly to co chci vyjádřit, takže pokud by vám nevadilo víc obrázků z The Sims? budu ráda za váš názor=)

5 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 24. května 2008 v 13:02 | Reagovat

je to súúper... ako vždy... xD tešíím sa na pokračovanie.... :) a obrázky zo sims mne osobne vadiť nebudú... x)

6 Kolda Kolda | E-mail | Web | 24. května 2008 v 14:28 | Reagovat

kráásný! užasný! skvělý! dokonalý! nádherný!! promiň,víc přídavných jmen, který by to ještě vystihly mě nenapadá!! =D

7 kiki.. kiki.. | 24. května 2008 v 16:07 | Reagovat

tak sem přemýšlela  jaké pochvalné slovo tu ještě nebylo napsano:D a přišla jsem jen na jedno.. prostě ta povídka je božšká!! Je to čím dál krásnější, skvělejší, dokonalejší a no už nevim co dál:D (trošku jsem si pomohla stupňováním, ale aspoň něco:d)

8 Luelle Luelle | Web | 26. května 2008 v 16:21 | Reagovat

skvělý, jak se řekla Kiki božský a jak bušek, ještě že jsem Atheista. No prostě božský

9 Ella016 Ella016 | Web | 26. května 2008 v 22:00 | Reagovat

XD jo Bušek dneska válel XD jsem ateista, díky bohu! to byl hlod!=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama