7. kapitola - Strach a bolest, část 3.

4. dubna 2008 v 21:24 | Ella016 |  Temné tajemství
Tak tuším, že konec téhle kapitoly bych mohla sesmolit zítra, takže snad zítra pokráčko...=)

+ písnička, co mi hrála k tomu, když šla domů... moc to nepasuje ale u ní mě to napadlo... je to jen kousek z toho, ale ta část po ulici mě napadla, když jsem šla od kámošky a tohle mi zrovna hrálo, no jemonže se to originální myšlence moc nepodobá, protože jsem to psala asi měsíc potom...=/
Najednou jsem si uvědomila, že stojím před honosnými dveřmi a zvoním. Dveře se otevřely a tam stál on. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se zklidnit puls, nešlo to.
"Amy?!" Jasper zamrkal, jakoby nevěřil vlastním očím.
"Musíme si promluvit.", vydolovala jsem ze sebe, Jasper ustoupil stranou, abych mohla projít dovnitř. Rychle jsem vstoupila a začala nerozhodně přešlapovat v hale. Jasper mi rukou pokynul směrem k obrovskému obýváku, sedla si na koženou sedačku a začala si žmoulat prsty na rukou nervozitou. Jasper si sedl dost daleko ode mě - na druhou stranu sedačky a zkoumavě si mě prohlížel.
"Ty jsi nelhal..." zašeptala jsem a koukala na krémový koberec.
"Ne." odpověděl tiše. "Ale proč...teď? Po tolika - aha.", přerývavě dýchal. "Ona - ona je..."
"Tady." dokončila jsem za něj a poprvé se na něj pořádně podívala. "Včera...jsem ji potkala - " najednou byl u mě a objímal mě, pak se odtáhl a zadíval se mi do obličeje, jakoby tam něco hledal.
"Jsi v pořádku? Neudělala ti nic?" rychle jsem zavrtěla hlavou a odtáhla se.
"Nic se mi nestalo." znovu si odsedl.
"Je mi to tak líto! Nikdy jsme nechtěl, aby to zašlo až takhle daleko. Nikdy jsme neměla dovolit, aby se k tobě přiblížila...aby ti ublížila..."
"Nic mi neudělala, jen vyhrožovala, je to prostě holka, která tě chce..." ty slova mi došly až po tom, co jsem je vyslovila. Nejraději bych se šla někam zahrabat.
"Vyhrožovala? Co ti říkala?"
"To není důležitý..." zamumlala jsem a chtěla se poctivě ztratit, ale to mi Jasper nedovolil. Chytl mě za ruce a nespustil z očí. Začínala jsem se mírně červenat, nemám ráda upřený pohledy a navíc těhle očí. Moc mi to ke klidu nepřidalo.
"Že se od tebe mám držet dál a nemám se tě už v životě dotknout, jinak budu litovat...", zdráhavě mě pustil.
"No, asi bych měla jít. Omlouvám se, nechtěla jsem otravovat." zvedla jsem se nejistě na nohy a odhodlaně ušla pár kroků do haly. Nebudu vám lhát - nejraději bych se mu vrhla do náruče a nechala se uklidňovat. Ale to ne. Jenomže Jasper mi to moc nezlehčoval. Ani ne za pár vteřin byl u mě a znovu mě chytl za ruku.
"Nechoď" zaprosil a propaloval mě pohledem.
"Promiň, už musím." zklamala jsem ho.
"Ale venku není bezpečno, nemůžeš jít sama." namítl.
"Ale ještě je světlo." nedala jsem se, i když jsem o své silné vůli dost pochybovala.
"Myslíš, že upírům vadí sluneční světlo? Nejsme v románu od Stokera." zasmál se bolestně.
"Já to zvládnu, nejsem už malá holka." nevěděla jsem, že jsou to pověry, ale vysvětlovalo to, proč jsem ji viděla přes den.
"Já... nemůžu, nechci tě pustit, neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo..." to mě zarazilo, že by vyznával nějaké city? Hmmm. Ne! Ošklivá Amy! Musím to přejít!
"Jaspere, ráda bych zůstala, ale nemůžu. Ahoj." mávla jsem mu na pozdrav, vytrhla ruku z jeho sevření a rychle vyšla ze dveří dřív, než mě mohl zastavit. Začalo sněžit. Stáhla jsem si kapuci níž do čela a nechala mysl, aby se naprosto ponořila do hudby, která mi svou hlasitostí rvala ušní bubínky a zabraňovala mi myslet.Přesně jak jsem chtěla. Ulice byla tichá a na pohled zcela prázdná, ale měla jsem divný pocit, že tam někdo přeci jen je. Všude bylo ale ticho, až na padající vločky létající ve vzduchu a které se mi nevyzpytatelně usazovaly na oblečení i vlasech, a na křupání čerstvého sněhu pod mými kroky. Pro jistotu jsem ztišila hudbu a zrychlila. Když jsem zatočila do další ulice, rychle jsem se otočila a pozorovala silnici, po které jsem přišla - nikde nic, žádný tajemný stín, žádné zvuky kroků nebo dechu. Ironicky jsem se ušklíbla a pokračovala v cestě. Začínám být krutě paranoidní. vločky začaly padat hustěji, téměř jsem neviděla kam jdu. Za okamžik mě však ten pocit přepadl znovu a mnohem silněji. Přidala jsem do kroku, už jsem téměř běžela. Byla jsem blízko baráku, přeskočila jsem řetízkový plůtek, ale zachytila jsem se špičkou boty a plácla sebou na studenou, promrzlou zem. Doufám, že tady nikdo nevenčil psa...
Zmateně jsem se posbírala a klopýtavě došla ke schodům, jako naschvál se mi motaly nohy. Klíče jsem nemohla vydolovat z baťohu a ruce s mi třásly. pak jsem to uviděla - šmouha. Nemyslím špinavá, ale přes silnici prostě prolítla černá šmouha. Zamrkala jsem. Zastavila se na protější straně ulice. Pod rukou jsem ucítila chladný kkov a zoubky - klíče! Zatáhla jsem. Upírka se tvářila vražedně a pomalým ladným krokem zamířila ke mě. Hledala jsem správný klíč. Konečně! Už byla na chodníku. Klíč v zámku ne a ne povolit. Zaklela jsem a zatlačila vší silou, kterou jsme ještě našla. Byla u schodů. Zámek povolil a já rychle vklouzla dovnitř. V očích jí problesk zmatek a hněv, ve vteřině byla nahoře, ale to už zámek zaklapl na místo a dveře se zavřely. Díky bohu za bezpečností dveře!
"Přede mnou se neschováš! Budu tě strašit i ve snech, ohlídneš se a budu tam. Neunikneš. Najdu tě, kdekoliv. On patří mě a já vždy dostanu co chci!" syčela na mě přes sklo. Netušila jsem ,jestli pověra o pozvání platí, ale nehodlala jsem to zkoušet. Pomalu jsme couvala ke schodišti a upírčina postava mizela ve tmě. Zadýchaně jsem vyběhla do třetího patra a rozklepaně odemkla. Cvíli mi trvalo než jsem se trefila do zámku. Musela jsem se nejdřív přinutit ke klidu, abych zmírnila třesoucí se prsty. Konečně jsem ucítila relativní bezpečí. Zabouchla jsem a opřela se o dveře. svezla jsem se po dřevě na podlahu a složila hlavu mezi kolena. Po tváři mi začaly téct slzy. Cítila jsem svoje splašeně bušící srdce, které se nechtělo zklidnit. Teprve teď mi došlo, že jsem byla ve smrtelném nebezpečí. Tuhle noc mě trápilo víc než jen obyčejná noční můra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ..IsaBella.. ..IsaBella.. | E-mail | Web | 4. dubna 2008 v 21:37 | Reagovat

Úžasné!! Překrásné!! Strašně moc se mi to líbí!! Už se moc těším na další část!! ;)

2 Bella Bella | Web | 5. dubna 2008 v 12:03 | Reagovat

No huráá!!Skáču radostí!!!Strašně jsem se těšila na pokračování!!!Je dokonalé...naprosto boží!!!Rychle další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama