Tři dny - den 1. - Nakupování - část 2.

13. března 2008 v 20:51 | Ella016 |  Tři dny
druhá část=)
Ten stín mě vytrhl z myšlenek o mém bohovi, který za pár dní bude patřit už oficiálně ke mě.
Vzhlédla jsem a uviděla vysokého muže, no spíš kluka, s delšími vlasy v culíku, jak se na mě směje a hází významné pohledy.

"Čau kotě, nechceš společnost?" nečekal na mou odpověď a přisedl si na židli naproti mě.
"Nestačila jsem odpovědět, nechci společnost, mohl by jste laskavě odejít?" už jen z jeho pohledu mi bylo jasné, že neodejde jen tak.
"Vy jste mi nerozuměl, pane?!" zase se arogantně uculil a skenoval mě od hlavy až k patě. Zastavil se u výstřihu mé halenky, okamžitě jsem si zapla lehký bledě modrý svetřík, který jsem měla na ní.
"Ale copak kotě, že by jsme se snad styděli? to ale přede mnou nemusíš, já se podívám rád..." byl nechutný.
"Nech te mě laskavě na pokoji." odsekávala jsem každé slovo. Trochu mi připomínal Jaka a to mi vadilo, i když Jacob rád využije situace, nelíbila se mi představa, že by měl něco společného s tímhle prasákem.
"Ty si snad nechceš užít? Tak proč bys tady jinak seděla? Sama?"
"Přišla jsem se najíst, znovu vám říkám nechte mě na pokoji."
"A proč pak? Budeš snad škrábat?"
"To ne, zlomila bych si nehty, ale můj snoubenec by vám mohl srovnat fasádu..." obočí mu vyskočilo vzhůru.
"Ále, kočička má snad snoubence? No podívejme se. Vsadím se, že je to slaboch, kterého bych přepral jednou ranou..." liboval si a já se rozesmála na celé kolo. On že by přepral Edwarda??? Ten by nepřepral ani malou Leah!
"Čemu se směješ?!!Co!?" zeptal se naštvaně.
"Ten by do tebe milej zlatej šťouchnul prstem a ty by ses skácel na zem se zlomenými žebry, i jeho sestra by tě dokázala sejmout ve vteřině, prej jednou ranou..." chechtala jsem se jak blázen.
"Tak hele ty jedna-" chytl mě za ruku a škubnul s ní. Panebože! toho bych dokázala přeprat i já!
"Nesahej na mě, laskavě." přešla jsem do tykání, nebudu ještě k tomu hovadu zdvořilá ne? V tu chvíli se mi v hlavě ozval Edwardův hlas, bylo to jako ta halucinace, když byl pryč.
"Nedráždi ho lásko, vrať se prosím za Alicí."
Zjistila jsem, že tenhle krásný přelud má vlastně pravdu. Vytrhla jsem se tomu chlapovi a vstala. Jenže on také, když jsem kolem něj procházela vstal a hrubě mě chytl za paži.
"Ještě jsem s tebou neskončil!" zasyčel mi do ucha svým odporným dechem, který měl k fialkám hodně daleko, spíš byl takový ožralecký.
"Ale já s vámi ano, takže buď mě okamžitě pustíte nebo budu nucena vás praštit..."
"A co když tě nepustím, zlato?"
"Copak jste neposlouchal? Praštím vás a neříkejte mi zlato."
"Ohó, tak teda dobře, já tě nepustím, chci vidět tu rán-" zbytek nestačil dopovědět, protože zatímco on mlel já se rozpřáhla a dala mu pěstí do nosu. Tentokrát se mi to povedlo a nic jsem si nezlomila. Byl to slaboch. Okamžitě uvolnil sevření na mé paži a chytl si krvácejí nos. Celá restaurace teď na nás zírala. Já si dramaticky narovnala svetřík a prohlásila zkoprnělé obsluze:
"Tenhle pán nebo co to je, mě tady obtěžoval, takže se nezlobte za špinavou podlahu, ale koledoval i o to. Naschledanou, přeju pěkný večer." dodala jsem ironicky a důstojně odkráčela, zatímco se na toho chlapa slétli číšníci. Ta ktohle byl ale výkon! Nikdy jsem nic podobného neudělala! Venku jsem se opřela o stěnu a znovu se rozesmála, to bude mít Edward radost, až mu to řeknu. Okamžitě mi došlo ,že Edward bude hrůzou bez sebe, ale nevadí, jsem přece v pohodě ne? Pomalu jsem se vrátila do obchodu a začala hledat Alici. Netrvalo mi to moc dlouho, věděla jsem kde hledat - byla u společeských šatů. Viděla jsem vrchovatě naládované tašky u pokladny, buď to všechno nakoupila jen pro nás dvě nebo to vzala pro celou rodinu. Doufala jsem, že to druhé.
"Bello, kde jsi byla tak dlouho?!" zamávala na mě, takže žádné vidění neměla, takže žádné nebezpečí na mou osobu nehrozilo.
"Ale, jen malé zdržení. Tak co už si nakoupila?" udělala obličej. Ještě ne, neumím se rozhodnou, které šaty si vybrat.
"Alice, ať si vybereš kterékoliv, tak na tobě budou vypadat úžasně."
"Dík, ale ne." chvíli přemýšlela a pak jásavě vyhrkla. "Vezmu si oboje!" usmála jsem se, věděla jsem ,že to tak skončí.
Bohužel to ještě nebyl konec, byly jsme tam ještě hodinu než byla Alice konečně vyřáděná. Zaměstnanci, co zůstali, usínali na kasách a já s nimi. Ovšem když přišel na řadu účet, rychle jsem se šla někam schovat ,abych tu sumu neviděla a ta musela být opravdu obrovská, protože nás sám majitel vyprovázel k autu s hromadou našich tašek v náručí a loučil se s námi se slovy brzy naschle, slešny, i když díky nám zavíral o čtyři hodiny později.
V autě jsem Alici vyprávěla historku z restaurace. Nebyla tak úzkostlivá jako Edward, takže se nezhrozila při tom, že mě obtěžoval cizí chlap a že jsem se neozvala pro pomoc lidem kolem, ale naopak prsklala smíchy při tom, když jsem jí řekla o mé pěsti a triumfálním odchodu.
"Budeš chtít jít spát až přjedeme?" zeptala se mě a hodila na mě štěněčí oči, kterým bylo opravdu těžké odolat ,ale tentokrát to byla moje vlastní vůle, co mě donutila říct:
"Víš že ani ne? ráda bych byla vzhůru celou noc. Mohli by jsme si udělat pižamovou párty, jen my dvě, co ty na to?" její karamelové oči se rozšířily a zajiskřily.
"To myslíš vážně? Jasně! Nalakuju ti nehty, udělám nějaký účes, ano?"
"Jasně." souhlasila jsem a ani mi to nevadilo, že budu pokusný králík. Dokonce jsem se i těšila! Začínám bláznit...
Myslela jsem, že se mi bude chtít spát, ale nechtělo. Pořád jsme měli o čem mluvit, ať už to byly nápady, kam zítra vyrazíme, i když mi bylo jasné ,že Alice už všechno naplánovala, nebo jsme ladily poslední věci na svatbu - Alice mi detailně popsala celý obřad, kdo bude mít co na sobě a ujistila mě, že všechno bude naprosto dokonalé, i když bude zamračeno. Ale jsme přece ve Forks ne?
Domů jsme dojely díky Alicině rychlé, ale naprosto bezpečné jízdě, ještě před půlnocí. Vyložily jsme tašky a Alice odnesla moji půlku k Ewardovi, já se loudala za ní a snažial se nezakopnout na schodech. Kluci se ještě nevrátili z lovu, takže doma byla jen Esme, která něco kutila v "kuchyni" na stole a Rosalie, která byla u sebe v pokoji a poslouchala hudbu se kterou si zpívala hlasem, při kterém by zpěvačka, ktrá písničku nazpívala, bledla závistí a raději se zpěvem praštila.
Převlékla jsem se do svého oblíbeného pohodlného pyžama, které jsem si koupila na jedné z Aliciných nakupovacích mániích, protože roztrhané tričko a vytahané tpláky nebyly to pravé ořechové, když s vámi každou noc tráví v pokoji láska vašeho života, i když jak se Alice jednou zmínila, Edwardovi bych se líbila i kdych měla na sobě roztrhaný pytel, ale o tom jsem krutě pochybovala.
Za chviličku do pokoje vlétla ladně Alice.
"Nejdřív projdeme to oblečení, ano?", zjistila jsem, že Alice mi za tu dobu v restauraci koupila spoustu věcí, které bych si já nikdy sama nekoupila ani nevybrala. Ovšem měla vkus, to se musí uznat. Věděla jsem, že ani polovinu z toho nosit nikdy nebudu, ale když měla radost...a Alice měla radost, když mě mohla oblékat. Tak aspoň dneska, no.
Seděly jsme už dole u televize, když se Edward a ostatní vrátili. Alice mi zrovna česala vlasy a přitom jsme koukaly na romantickou komedii.
Když Edward vešel pocítila jsem jako kdyby se mi vrátila půlka života,půlka srdce. Vyskočila sem na nohy, zavrávorala a běžela mu do náruče. Kousek od něj jsem zakopla o vlastní nohy a padala na zem, ale Edward mě chytil a zatočil se se mnou koelm dokola. nikomu to nepřišlo divné, všichni ostatní se věnovali svým polovičkám.
"Chybělas mi Bellinko."
"Ty mě taky." začala sem ho líbat na krku.
"Bylo to jako kdybys mi odpochodovala s půlkou mě samotného." zasmál se. Přesně takhle jsem ho cítila taky.
"Myslíš, že nás to někdy přejde?"
"Úpřimně doufám, že ne."podíval se ma ně svým zlatým pohledem a políbil mě tak, že by to měli zakázat.
"Co ta kreditka?" rýpla jsem si.
"Co ta pěst?" vrátil mi to. Zamračila jsem se a hledala v jeho výrazu skryté emoce.
"Zlobíš se?" zeptala jsem se, když jsem nic neobjevila.
"Na tebe? Nikdy. Ale kdybych tam byl, tak..." nemusel dokončovat, věděla jsem co by následovalo a neskončilo by to jen zlomenými žebry. "I když, nevěděl jsem, že se umíš prát."
"To víš, slabý člověk se musí nějak bránit..." zasmál se a postavil mě na zem jen aby mohl vzít můj obličej do dlaní a znovu mě políbit.
"Tak dost vy hrdličky, to si nechte na líbánky." zašveholila Alice a já se jen s velkou nevolí vzdálila z Edwardovy náruče. "My s Bellou máme dnes pyžamový večírek Edwarde, takže budeš muset vydržet sám." Edward se zamračil.
"Zabav se třeba tak, že se koukneš, co hezkého jsme ti koupily. Tak dobře, koupila." opravila se po mém pohledu a Edward naštvaně odcházel ke schodišti.
"Fajn, pro dnešek, ale Alice, kolikrát jsem ti říkal, že mi nemáš nic kupovat? A budu poslouchat... Jinak bych se unudil...vás ne." mávl rukou k dvěma párům, které po měn házeli vražedné pohledy. "Vlastně...Jaspere! nechceš si něco zahrát, když jsme teď opuštěmý? Slibuju, že ti nebudu číst myšlenky při souboji.," Jasper se zeširoka usmál.
"Super, zkusíme tu novou hru na Playstationa, doufám, že Emmet zase nerozbil ovladač. Bavte se holky!" zamával nám a i s Edwardem se vytratili pařit hry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 13. března 2008 v 21:14 | Reagovat

:-D jsem ráda,že si přidala pokráčko tak rychle!Hehe...jsem ráda,že mu Bella vrazila..i když bych to do ní neřekla! :-D Rychle další pokráčko!!!

2 Ella016 Ella016 | Web | 13. března 2008 v 22:27 | Reagovat

no jo, život s upíry se na ní nějak poznamenat musel, nebo to byl tréning od Jacoba, když si u toho zlomila kloub?XD

3 ada ada | 14. března 2008 v 11:10 | Reagovat

skvela poviedka.

4 Luelle Luelle | Web | 15. března 2008 v 20:51 | Reagovat

pls potřebuju pokračování nebo umřu. Budeš mě mít na svědomí. Je to úžasný, od teď nesmíš psát nic jiného než  povídky o Edwinovi a Velle. Je to životně důležitý

5 Barcik Barcik | 17. března 2008 v 6:43 | Reagovat

Luelle co máš s tím Edwinem a Vellou? Každý ví že je to Eduard a Mella! xD

6 Luelle Luelle | Web | 19. března 2008 v 8:05 | Reagovat

proč všichni kolem mě lžou? Je to Edwin a Vella!

7 Ella016 Ella016 | Web | 19. března 2008 v 17:41 | Reagovat

holky, tak se nehádejte a nechte Edmunda a Gellu v klidu XDDDD

8 Barcik Barcik | 20. března 2008 v 19:13 | Reagovat

xD myslím že kdyby existovali, tak mi Eduard i Mella potvrdí, že mám pravdu xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama