Prolog

23. března 2008 v 21:52 | Ella016 |  True dream

Jmenuju se Katherin Nortonová a je mi sedmnáct. Moje matka se nedávno vdala a můj nový nevlastní otec je ožrala a násilník. Asi si říkáte, že je to určitě žůžo život, no jak myslíte. Ale já, pokud se něco stane, utíkám, a občas to zalomím dost daleko.Jako například před několika dny, kdy otec přišel domů vožralej jak dělo a začal mě mlátit a máma se jen ta koukala. Tak jsem si okamžitě, co jsem se dostala z jeho volezlejch pracek, sbalila a utekla. Takže teďka sedím ve vlaku a snažím se usnout, což se mi nedaří. Pořád mi podvědomí vydává obrazy, kterých jsem se toužila zbavit.
***
Vlak zastavil na malém nádražíčku, nepoznávala jsem to tam, ale nebylo to nic divnýho - nikam jsem necestovala.Byla jsem vždy ta
zamlklá holka v černých hadrech a zasmušilým výrazem, která se nikdy s nikým nebavila a učitelé ji naprosto přehlíželi. Prostě ta divná, jiná. Nevadilo mi to, ne, jinak, bylo mi to jedno, naprosto ukradený. Nepotřebovala jsem žádný kamarády, měla jsem vlastní svět - plný příšer a temnoty. Tak a je to venku. To jsem já - holka, která miluje temnotu a nebezpečí, boj a vítězství, adrenalin. A bohužel ten mi občas dává dost zabrat, protože kdybych nebyla tak výbušná, nezodpovědná, lehkomyslná a drzá, nemusela bych teď mít pohmožděnou ruku, natržený ret a rozbitý nos. To otec, zmlátil mě, když jsem odmítla ty jeho nechutný návrhy, ještě teďka se mi obracel žaludek, když jsem na to pomyslela.
Vystoupila jsem a rozhlídla se - malá šedá budova sloužila jako čekárna i jako prodejna jízdenek, prošla jsem kolem pár bezdomovců v roztrhaných hadrech, páchnoucích po zvětralém pivě, kteří se váleli na potrhaných sedačkách u grafity pomalovaných zdí. Páchlo to tam fakt strašně, venku jsem se nadechla čerstvého vzduchu a posadila se na blízkou lavičku, která vypadala celkem slušně. Přemýšlela jsem co dál. Peněz jsem měla dost, brigáda mi dost vynesla a já uměla šetřit,jenomže co s nimi? Co budu dělat dál? Musím se někde ubytovat, něco jíst...bezděky jsem si začala pohrávat s řetízkem a na krku. Byla to jediná věc, která pro mě měla nějakou cenu, nikdy bych se jí nevzdala. Vlastně dodnes nevím, jak jsem se k ní dostala. Byl to stříbrný řetízek s přívěškem malého srdce z křišťálu. Na sluníčku házelo nádhernou duhu, když jsem byla menší nemohla jsem se na to vynadívat, ale pak přišly jiný starosti. Vzpoměla jsem si - dal mi ho ten muž, kluk. Bylo mi deset. do té doby jsem byla relativně normální, až na to, že jsem místo ostatních holek, které ječely při pohledu na mrtvou mouchu, byla trošku vysazená na strašidelné historky a místa. Trošku jsem se večer zdržela v knihovně a musela jít přes celé město. Začalo pršet a já jako to největší nemehlo ztratila orientaci a skončila v rybníce, neuměla jsem plavat. Pamatuji si jen černo černou tmu, studenou vodu a dešťové kapky bubnujcí na hladinu až mi zaléhaly uši. Pak se tam objevila ta ruka a vytáhla mě na břeh. Lapala jsem po dechu a kašlala hnusnou vodu. Ten člověk mě zabalil do své bundy a snažil se mě uklidnit. Brečela jsem a téměř si trhala vlasy.Asi po půl hodině se mu konečně podařilo mě jakž takž uklidnit. Měl příjemný sametový hlas a jiskřivé, živé oči. Nevěděla jsem, co se děje a tak mi dal ten řetízek s přívěškem. Pověsil mi ho na krk a řekl:
"Bude tě ochraňovat, aby si už nikdy nezažila nic takového, jako dnes. Až budeš připravená, přídeš. Budu na tebe čekat, máš mé srdce, tak ho opatruj. Je to jediná úpřimná, čistá a nezkažená část mého já, nezklam mně. Jsi vyvolená."
Nevěděla jsem co to ten kluk mele, ale v tu chvíli mě zajímal jen ten přívěšek, na slzy jsem dočista zapoměla.Když jsem se na něj znovu podívala, už tam nebyl. Zbylo mi jen to srdce, které jsem od té doby nesundala.
Mám to! Když je tady nádraží, no, nadnesený výraz, ale budiž, musí být blízko i nějaká vesnice nebo tak, určitě. Zvedla jsem se a vykročila směrem k zapadajícímu slunci na obzoru, kde se leskla střecha nějakého stavení. Snad...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 23. března 2008 v 22:20 | Reagovat

Úžasný začátek!! x) Jsem zvědavá, kdy potká toho, co ji vytáhl z toho rybníka (teda pokud ho potká =))

2 Bella Bella | Web | 24. března 2008 v 0:00 | Reagovat

Páni!!!Začátek je naprosto bombový!! XD Už se těším na pokráčko!!!! :-) Doufám,že bude brzy!!!

3 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 24. března 2008 v 19:55 | Reagovat

hmm...zaujímavé... veľmi zaujímavé... Som zvedavá na to, ako to bude pokračovať.... x)

4 Andreica Andreica | Web | 11. června 2008 v 16:09 | Reagovat

Zrovna jsem narazila na tvůj blog...a je ta povídka je zajímavá, jdu číst dál..;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama