Jak plynul čas...

7. března 2008 v 14:48 | Ella016
No, je to jen taková blbost co vznikla jen tak náhodou...=) Měl by to být záznam z deníku upírky, jak jinak XD Je to fakt blbost, ale rozhodla jsem se, že to sem dám i tak...
7.května 1-50
Byl to krásný slunečný den. Užívala jsem si lechtivých paprsků dokud jsem měla příležitost. Brzy jsem se měla s matkou přestěhovat do New Yorku.

V té době byly v módě nadýchané sukně z těžkých látek a korzety. Já pocházela ze šlechtického rodu (byla jsem lady) a nikdo nepovažoval za zvláštní brát si sestřenice nebo bratrance. Můj sňatek byl dohodnut asi v mých dvou letech a mě ani nenapadlo odporovat. S mým budoucím manželem jsem se viděla všehovšudy pětkrát. U tance a u jídla. Toť vše. Naše konverzace byla pouze zdvořilostní. Vlastně jsem ani nevěděla, jak by měl vypadat pravý vztah - bez poklonek a strojenosti. Bruce byl pohledný mladý muž, pravý šlechtic - způsoby, ale i osobou. Snažila jsme se s ním promluvit nějak víc než jen, jak se vám dneska daří? Chtěla jsem vědět, jestli se mu vůbec líbím! Čekala jsem odpověď typu - "mé úmysly jsou jen ty nejčistčí, lady Alison.", ale Bruce mě naprosto překvapil. Neodpověděl obřadně, s poklonkami, ale opravdu se zájmem. Časem jsme se měli v oblibě víc, než kdybych se chovala podle pravidel. Popravdě mi sdělil, že si myslel, že budu jako ostatní dívky ze šlechtických rodů - povrchní dědička, která myslí jen na sebe. Musela jsem se úpřimně smát. Samozřejmě ho ani nenapadlo protestovat proti našemu sňatku, neměl důvod. Nikdy se nikdo neodvážil a on nechtěl rodinu zostudit, navíc teď věděl, že to nebude tak strašné.. Stali se z nás přátelé, opravdu dobří, teda, na poměry naší doby, kdy se přísně hlídalo kdo a kde spolu mluví. Zamilovala jsem se a pokud můžu tvrdit, tak Bruce taky. Vzali jsme se v určený termín a všechno bylo jako z pohádky. Byli jsme šťastni - život nám ležel u noho a budoucnost měla být jen naše...ale nebyla. Rodiče se začali nesnášet. Rozvod? V té době to bylo nemoderní, společenská sebevražda. Ale byla dohodnuta nejlepší možnost - já s matkou odjedu na naše městské sídlo v New Yorku, lae Bruce s námi jet nemohl. Do toho domu nikdy nevkročil žádný muž, kromě stavby. Nechápala jsem proč musím jet taky. Jsem přece vdaná a mám být se svým manželem! Nechápala jsem to a Bruce taky ne. Bruce jsem milovala a on mě, nehodlala jsem se ho jen tak vzdát!!! Rozhodli jsme se útéct. Bylo jedno kam, ale hlavně daleko a spolu. Věděli jsme, že nás rodiče budou hledat, proto jsme zamlčeli svoje pravá jména. Od teď jsem byla Elisabeth a Bruce Carl. Langleyovi. Elisabeth a Carl Langleyovi. Utekli jsme do Californie, Californie plné zlatokopů a lupičů. Pochybný penzion s výhledem na překrásný oceán nebyl zrovna nejklidnějším místem, lae když jsme si my nevšímali jich, nevšímali si ani oni nás. Měli jsme k obývání jen jeden jediný pokoj a to bylo pro mne, dívku vychovanou v zámku, těžké. Ovšem Bruce mi ale pomáhal. Brzy jsem pocítila jisté změny na mém těle. Čekala jsem dítě!!! Já! Pro Boha živého! Ale i přesto jsem se cítila šťastná.
Přemýšlela jsem jak to co nejlépe říct Bruceovi. Procházela jsem se po hřbitově, nevídané na mě, ale bylo to jediné místo, kde nikdo nebyl. Kolem města jich bylo nezvykle moc. Den byl temný a zachmuřený. Najednou se na mě něco vyřítilo z křoví! Podivný tlak na krku, pachuť slanosti na jazyku a pak je tma. Černo černá tma. Když jsem přišla k sobě byla už noc. Všechno mi připadalo podivně lhostejné...proč? Noc se mi zdála překrásná. Začala jsem mít hlad! ale ne na jídlo! Když jsem přišla do našeho pokoje v Penzionu, našla jsem Bruce spícího na pohovce. Jeho krk mě podivně vábil, jakoby nějakým kouzlem. Nevěděla jsem co dělám, když jsem přiblížila svoje ústa k jeho krku a kousla! Krev se mi řinula přes rty a já ji polykala!!! Nevěděla jsem co se to se mnou děje. Otevřel oči ve kterých měl zděšení, ale nebránil se. Nikdy by mě neuhodil, ale to něco v jeho očích mě přinutilo přestat. Zhroutila jsem se na podlahu a začala plakat. Nevím jak dlouho. Ucítila jsem lehký dotyk na rameni. Byl to Bruce! A byl stejný jako já
7. prosince 1941
Den hanby. Tak se tento den zapsal do dějin USA. Útok na Pearl Harbor. Pro mě a Bruce to však byl jen jeden další den jako každý jiný. Vlastně už před několika desetiletími jsem přestala počítat dny a roky... Lidé na upíry nevěří. Většina ne, ale existujeme. Potratila jsem, a to jsem ani nestačila Bruceovi říct, že čekám dítě...Upíři děti mít nemůžou. Upírkou jsem už 51 let a stále vypadám na dvacet. Ano, vdávala jsem se poměrně pozdě, ale díky bohu z lásky. Život se se mnou však nemazlil. Už nikdy neuvidím slunce, nikdy nezažiju bílý den. Svět se změnil. Už se nenosí korzety, šněrovačky nebo atlas. Teď nosím lehké květinové šaty. Jezdí auta a létají letadla, ale my dva všechno vidíme jen přes noc. Všude jsou vojáci, armáda, zbraně, doktoři...druhá světová válka si vybírá svji daň...
7.srpna 2003
Ja k krásný je život jako nemrtvý! Mojí oblíbenou barvou se stala černá, ale v 21. století to nikomu nepřijde podivné. Každý nosí co chce. Už nebydlíme v Californii , ale teď jsme ještě s dalším párem v Evropě - v Praze. Nikdo mi už nemůže říct, že jsem neviděla krásné město, kde se to upíry jen hemží. Je to nádhera! Nikdo se na nás nedívá divně, protože Praha žije hlavně v noci, jako každá jiná metropole. Nikdy mě nenapadlo ,že budu až v Evropě! Nejraději mám noční procházky po dlážděných uličkách. Jsme prostě jen jeden další zamilovaný pár. Ovšem u nás je to navždy.
7. září 2007
Nenávidím upíry!!! Bruce je mrtvý a to doopravdy. Zabili ho lovci. Nedokážu tomu uvěřit! Všechno je ztraceno. Už nemám proč žít, vlastně nežít...Ale naposledy chci vidět východ slunce. Bez Bruce nejsem úplná, bez něj nená cenu dál existovat...
Vychází slunce, první paprsky se mi začínají přibližovat k špičkám. Pálí to...nejde to vydržet, lae už to nemůžu zastavit, ani nechci...začínám hořet...prach si a v prach se obrátíš...amen...miluju tě Brucei, navždy._________
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 7. března 2008 v 15:43 | Reagovat

Páni!Moc pěkný!!!Skvěle napsaný!!!

2 Barcik Barcik | 8. března 2008 v 19:25 | Reagovat

krásné.. jsi fakt skvělá povídkářka xD

3 Luelle Luelle | Web | 8. března 2008 v 19:50 | Reagovat

napíšu to prostě a proti mým zásadám: sjupr

4 Ella016 Ella016 | Web | 8. března 2008 v 20:49 | Reagovat

moc díky, i když věřím, že vy jste mnohem lepší=)

5 Barcik Barcik | 9. března 2008 v 10:53 | Reagovat

really gr8 joke!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama