1. díl - Když se stmívá

24. března 2008 v 19:51 | Ella016 |  True dream

To staveníčko bylo mnohem dál než jsem si myslela, až za kopcem a pak dalším, nechápu proč to tak bylo. Když jsem se přiblížila nadohled, zjistila jsem, že za ním je celá vesnička, to jen tenhle svítil do dálky. Měla jsem radost, kterou mi v zápětí zkazil déšť, bubnující na moji hlavu, sakra! Než sem doběhla k prvnímu domu, vlasy se mi začaly kroutit a lepit na tvář a krk, zaklela jsem jak pořádnej dlaždič, nebo můj fotr, a schovala se na blízkou verandu. Neměla jsem náladu na déšť, jindy bych byla happy, protože když pršelo, tak bylo nádherně a vzduch voněl čistotou, hlavně v létě, ale dnes, když se mi vybavily vzpomínky, bych nejraději skočila pod vlak. Ale to bych se musela táhnout zase zpátky, takže ani omylem.Rozhlídla jsem se a uviděla dřevěnou houpačku, takovou jaká bývá ve starých filmech, neváhala jsem a sedla si. Prohrábla jsem si zmoklé vlasy a bylo mi bídně. Co to tady je? Kde to jsem? A proč? Pohodlně jsem se opřela a za minutuuž plula v říši snů. Konečně klid...
Někdo mi surově šťouchl do ramene. Bezděka sem vyjekla, ale zacpal mi pusu dlaní. Kopala jsem a škrábala, nenechala jsem se uklidnit a ani nechtěla. Když mě ten člověk bezmocně pustil, to tom co jsem přestala ječet a lapala po dechu, konečně tu byla šance na útěk, ale jájí nevyužila. Místo toho jsem se soustředila na člověka přede mnou. Byl to starší chlap s prošedivělými vlasy, ale vypracovanou postavou. Rozhodně by mě chytil, kdybych se pokusila zdrhnout, ty svaly, co měl pod černým obyčejným tričkem, byly dost výmluvné. Obočí měl stažené k sobě, jak se mračil a rty tvořily jen úzkou linku. Přikčila jsem se, jak sem čekala ránu, no zvyk je zvyk, lae nic takového se nestalo. Místo toho muž promluvil tvrdým, ale vcelku příjemným hlasem. Mluvil se mnou příjeměji než moji rodiče.Aspoň nekřičel a nenadával.
"Co tady chceš?!" vyštěkl a zkoumavě si mě prohlížel od hlavy k patě.Zachvěla jsem se, ale zimou, ne tónem jeho hlasu, jak už jsem říkala...
"O-omlouvám se, nechtěla jsem krást nebo tak něco, jen pršelo a já nevěděla... neznám to tady...omlouvám se, raději půjdu, jen jsem se chtěla schovat před dešťem.Pardon." zvedla jsem se a přehodila si baťoh přes rameno a chtěla odejít, když mě chytil a strčil zpátky na houpačku, až se zakymácela.
"Hej! Pozor, milej pane!Nesahejte na mě! JÁ se umím bránit!", zasmál se a sedl si vedle mě.
"Máš kuráž děvče, jak se jmenuješ?"
"Katherin.", zamračil se.
"Není to zrovna jméno, které mi na tebe sedí..." vysvětlil mi, když jsme ho obdarovala nejlepším nechápavým pohledem, který umím.
"Nevadí, všechno nemá jít podle plánu, ne?" zvedl se. "Pojď, ukážu ti pokoj pro dnešní noc." zastavil se na půl cesty, když mu došlo, že za ním nejdu. "Dělej, stmívá se."
"Tak počkat, já s vámi dovnitř nepůjdu, vůbec vás neznám, co když jste nějakej úchyl?!"
"Umíš se bránit ne? Buď půjdeš dovnitř nebo venku zemřeš."
"Ehh...cože?!!", ten chlap mě začal děsit
"Poslechni, nežertuju..."
"Fajn, ale nesahejte na mě!"varovala jsem ho, s povzdechem vstala a následovala ho do domu.
Ucítila jsem lákavou vůni a zhluboka se nadechla.
"Vaříte?" ušklíbla jsem se nad tou představou.Zavrtěl hlavou, ale než stačil odpovědět ozval se z domu líbezný hlas:
"Johne, večeře je na stole."
"Ano, Julie, už jdu." odpověděl můj průvodce a šel směrem, odkud zazněl hlas ženy.
Údivem jsme zůstala stát s otevřenou pusou a naprosto neslušně civěla na stvoření, které se otáčelo v naprosto klasické překrásné kuchyni, jakoby z nějaké romance, stejně jako drobná roztomilá žena, která se zmateně usmívala, když jsem se objevila spolu s Johnem, jak se ten muž jmenoval.
"Oh! Vítám tě u nás...hmm...budeš večeřet s námi?" byla milá, i když nevěděla, co se děje.
"Děkuju, ale nechci vás nijak obtěžovat, já jen...vlastně..." bezradně jsem pokrčila rameny a podívala se na Johna.
"Julie, tohle je Katherin, našel jsem ji na naší houpačce, stmívá se..." dodal jakoby nic, ale Julie jako by to nějak probudilo, okamžitě začala švitořit aservírovat nádherně vonící jídlo na stůl. Posadila mě na židli a neustále se usmívala. John si sedl taky.
"Voní to překrásně, Julie." pochválil jídlo John a mluvil s takovou láskou a něhou, až se mi obracel žaludek a musela jsem se dívat na někam jinam, abych nerušila tu jejich idilyckou scénu. Přála bych si být někdy takhle zamilovaná, nebo aspoň abych měla rodiče, kteří by se měli tak rádi jako Julie a John.
"Stalo se něco?" zeptala se sladce Julie a já rychle zavrtěla hlavou.
"Kdepak, děkuju, že tady dnes můžu zůstat, tedy...jestli vám to nevadí, ale váš manžel?" Julie přikývla, "váš manžel říkal ,že mám jít za ním a pořád mluvil o tom, že se stmívá...a já, nevím, neznám to tady..." blekotala jsem a bylo mi trapně.
"Ale jistě, to se rozumí, nikdo nemůže být venku, když se setmí.Zvlášť ne mladá dívka... John udělal dobř, že tě nenechal TAM." pronesla to zapáleně a poslední slovo téměř zasyčela. Naprosto se to k ní nehodilo, ale co.
"Julie, to mi připomíná, kde je..." než větu dokončil ucítila jsem za zády pohyb.
"Ale, ale, nová osůbka..." uslyšela jsem a otočila se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 24. března 2008 v 21:47 | Reagovat

Páni....vůbec nevím co se děje...proč nemůže být po setmění venku??No nic...už se těším na pokráčko!!! XD

2 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 25. března 2008 v 16:37 | Reagovat

Ale no fuj! Co pak to sedělá?? Takhle nás trápit?? CHjo... doufám tedy, že další dílek bude brzo, jelikož tahle povídka je naprosto úžasná!! x) Zajímalo by mě, proč se nesmí chodit ven po setmění... musím říct, že jsi mi tím nasadila brouka do hlavy a teď hledám možný důvody =)

3 Barcik Barcik | 25. března 2008 v 18:08 | Reagovat

už mám miliony svých teorií a nehodlám se jich vzdát.. ale něco tuším xD

4 Michelle_Sun Michelle_Sun | Web | 25. března 2008 v 18:49 | Reagovat

téééda.... ty.... potvora jedna....takto nás vynervovať a potom to ukončiť!!! x) ale no... =D ... v každom prípade je to super a strašne sa teším na pokračovanie.... x) a som veľmi zvedavá... kto to len môže byť... ??? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama